Proč hřbitovní kaple nestojí na hřbitově? A mohla plnit i jinou funkci než pietní? A kam se poděly náhrobky a památníky z místního hřbitova? Přečtěte si odpovědi na tyto a další otázky a zjistěte, jaký osud čeká kapli dál.
Barokní hřbitovní kapli najdete v oblasti mezi železniční tratí a ulicemi Šaldova, Pernerova a U Invalidovny. Stála spolu s kostnicí od roku 1753 na někdejším Hřbitově invalidů, tedy vojenském hřbitově, který patřil k objektu Invalidovny. To ale bylo téměř dvacet let po dostavbě celé Invalidovny! Kam se pohřbívalo do té doby?
U Invalidovny existoval hřbitov už od 30. let 18. století a nacházel se za budovou jihozápadním směrem, tedy pod úpatím Vítkova. Vzhledem ke stále narůstajícímu počtu obyvatel Invalidovny ale postupně přestávala kapacita místa posledního odpočinku stačit, a tak bylo rozhodnuto o založení hřbitova nového, většího, v těsném sousedství hřbitova stávajícího.
Oficiální oznámení o vzniku nového hřbitova dostaly pražské magistráty 13. listopadu 1753. O měsíc později, 13. prosince 1753, získal křižovnický kněz Julius František Váha oficiální povolení k posvěcení kaple, což i brzy vykonal a hřbitov mohl začít sloužit svému účelu.
Panovala na něm – stejně jako v armádě – přísná hierarchie. V severní části byla část pro mužstvo, zatímco západní část s kaplí byla určena důstojníkům. O několik let později byl původně katolický hřbitov rozšířen také o evangelickou část: v roce 1777 získali evangeličtí kupci z Norimberka povolení ke stavbě krypty pro zemřelé důstojníky nekatolického vyznání. Do krypty však mohli být pohřbíváni i někteří kupci a její stavba byla dokončena roku 1781.
Samostatný protestantský hřbitov byl pak založen tři roky po vydání tolerančního patentu, tedy v roce 1784.
Ve 30. letech 19. století byl hřbitov opět rozšiřován a došlo i na opravu samotné kaple, pod níž se nacházela hrobka.
Vedle válečných invalidů z blízké Invalidovny sem byli pohřbíváni také všichni velitelé, důstojníci, poddůstojníci a vojíni pražské městské posádky. V letech 1813 – 1815 přibyly ostatky několika stovek vojáků z bitvy u Drážďan, kteří zemřeli v pražských špitálech. V roce 1848 do hromadného hrobu pohřbili rakouské vojáky, v roce 1866 přibyl hromadný hrob 285 pruských vojáků. Karlínský hřbitov byl zcela přeplněný.
Při velké povodni v roce 1890 zaplavila hladina Vltavy i oblast Karlína včetně hřbitova, a proto se začalo uvažovat o zákazu pohřbívání na karlínský vojenský hřbitov. Roku 1894 byl oficiálně zrušen.
Většina náhrobků pak byla spolu s ostatky přenesena na Olšanské hřbitovy na IX. hřbitov, odd. 10b a I. obecní. Zde se nachází ostatky důstojníků a vojenských úředníků i s jejich manželkami a rodinami, ale najdete tu i hrob Pavla Josefa Šafaříka nebo Augustina Smetany. Byl sem přenesen byl i pomník, který věnoval ruský car Alexandr I. ruským vojákům zemřelým v Praze po bitvě u Drážďan a Chlumu v roce 1813. Nápisy v němčině a ruštině na něm říkají: "Posvátné jsou vaše kosti na těchto místech, nezapomenuti zůstanete ve své vlasti". Pomník se nyní nachází na vojenském pohřebišti ruských vojáků při II. obecním hřbitově.
Stávala v západní části areálu hřbitova určené pro důstojníky a velitele. Byla postavena na čtvercovém půdorysu s půlkruhovým presbytářem umístěným uprostřed jižní zdi hřbitova. Průčelí kaple je tvořeno slepou arkádou, tedy dvěma pilíři nesoucími oblouk, a na zajímavosti celé stavbě přidává nízká věžička s plochou bání. Pět lunetových oken osvětluje freskový strop, který je zaklenut dvěma plackami. Najdeme zde fresku Korunování Panny Marie; české zemské patrony – sv. Václava, sv. Ludmilu, sv. Vojtěcha a sv. Jana – zobrazil autor v loďce doprovázené anděly.
Po zrušení hřbitova na konci 19. století se kaple stala součástí nově budovaných strojírenských hal, patřících Daňkovým strojírnám. Později zde měla firma ČKD překladiště a v kapli byl umístěn dieselový agregát a topné rozvody.
Až v roce 1958 byla kaple zapsána na seznam kulturních památek. V 70. letech došlo k fotodokumentaci fresek a opravě střechy.
Na počátku 21. století zakoupila pozemky podniku ČKD developerská společnost, která přislíbila rekonstrukci kaple. To bylo ještě před tisíciletou vodou, která se Prahou prohnala v roce 2002. Ani ta však neznamenala zkázu fresek – hladina Vltavy se zcela nečekaně zastavila v úrovni dvou metrů těsně pod freskovým stropem! I když to tak nevypadá, to nejhorší mělo teprve přijít: po opadnutí vody začala vlhké stěny i strop pokrývat plíseň, na mnoha místech opadávala omítka. Majitel tak začal se slibovanou, ale odkládanou rekonstrukcí až na upozornění památkářů, které o vážném stavu kaple informoval člen Klubu Za starou Prahu. Až na podzim roku 2004 získala kaple důstojný vzhled: opuštěné haly, kterými byla obklopena, se zbouraly a kaple byla vyklizena; došlo k výměně střešní krytiny i obnově omítek v původní starorůžové barvě. Vchod byl opatřen novými vraty, která jsou kopií vrat původních. A konečně – nástropní fresky byly zrestaurovány, k čemuž přispěla i jejich fotodokumentace ze 70. let.
V současné době není objekt běžně přístupný.
literatura:
Petr Kovařík: Klíč k pražským hřbitovům
Irena a Ladislav Michálkovi: Zaniklé pražské vojenské hřbitovy
